Tlumočení je převod sdělení z jednoho jazyka do druhého při projevu nebo při rozhovoru. Tlumočník rovněž často tlumočí nejen mezi jazyky, ale i kulturami a může klientům pomáhat v orientaci v cizím prostředí. Rozdělujeme dva základní druhy tlumočení: simultánní a konsekutivní.

Konsekutivní (následné) tlumočení probíhá tak, že tlumočník obvykle počká, až řečník vysloví část svých myšlenek, odmlčí se a poskytne tlumočníkovi čas k převodu. Takto probíhají nejčastěji školení, práce ve výrobních závodech nebo jednání politiků a obchodníků. Policie a soudy používají tlumočníky pro rozhovory s účastníky řízení.

Konsekutivní tlumočení bylo v počátcích profesionální tlumočnické činnosti až do konce druhé světové války takřka výhradně používaným způsobem tlumočení nejen na mezinárodní úrovni. Ačkoli konsekutivní tlumočení zabírá více času než simultánní tlumočení, je po formální i obsahové stránce kvalitnější. Při konsekutivním tlumočení má dobrý tlumočník podat lepší řečnický a stylistický výkon než špatný řečník.

Simultánnímu tlumočení za použití tlumočnické techniky se říká tlumočení kabinové. Simultánně lze však tlumočit také bez technických pomůcek. Jednak šeptem (tlumočník stojí za posluchačem), ale spíše pomocí mikrofonu do bezdrátových sluchátek. V rozšířené verzi má tlumočník navíc přijímač, ve kterém slyší příspěvky ve výchozím jazyce.

Práce tlumočníka je náročná na pohotovost a rychlost, má však menší nároky na přesnost v porovnání s překladatelem. Tlumočník dokonce nesmí být příliš puntičkářský, musí přetlumočit především jádro myšlenky s vědomím, že ji i trochu zjednodušil a že není jeho úkolem tlumočit individuální styl mluvčího (i když i tuto iluzi, dokonce iluzi běžného rozhovoru dokáže dobrý tlumočník vyvolat).